Slepice a já.

Mít slepice je neobyčejné terno. Mě totiž představa domácích vajec přímo magicky fascinuje. Proto jsem na podzim zakoupila kropenaté slepičky. Na jaře se mi zdálo, že jich mám stále málo. Tak jsem nakupovala a rozšiřovala hejno. Pořídila jsem kohouta, s rozechvěním  počítala, jak se mi v líhni vyklube spousta kuřátek.

Holky moje kdákavé, se ovšem rozhodly kvokat.

Je to schopnost u drůbeže, vysedět mláďata. Kvokavost je v podstatě umělým šlechtěním potlačována. Ne, však u mého početného hejna. Tam se prostě domluvily a jelo to jak na drátkách.

Když začala první, šoupla jsem ji vejce, které nasnášely její družky, s příspěvkem od kohouta.

Ovšem ouha. Kohout se nepochlapil a kvočna č.1 vyseděla jen jedno jediné.

Nevadí, kvokalo se dál, já na netu sháněla násadová vejce. Kvočna č. 2 vyseděla 4 černé australanky

Pak zasedla bílá kvočna č.3 šup a bylo 7 černých asustralanek.Takhle mi to kvokalo a kvokalo, celkem 6 slepic a jedna sjela ještě druhé kolo. Blázinec na dvorku. Výměna vody pro kachny, zahrada, kočky a pes. Celkem hukot.

Posledním dvěma kvočnám jsem nakonec sehnala opět kachní vejce.

 A  tak mám zase kačenky!!