Ročník 1924, totální nasazení na nucené práce v Německu
Maminka zestárla, to znamená, že se posunula někam, což není ani trochu spravedlivé. Má výpadky paměti, vždycky mě tím šokuje a nějak to špatně přijímám. Když se mě zeptá s vážnou tváří : A kdepak máš tatínka? Odpovím:" Můj tatínek zemřel a byl to tvůj manžel" ... Maminka se chvilku zamyslela a pak povídá: "Tak potom já jsem tvoje matka." Moje reakce je zkoumavá: "Mami neděláš si srandu?" Pohotově řekne :"Ale kdepak, nedělám!"
Chodí pomaloučku, zadýchá se, pomůžu ji s oblečením, s jídlem. Kdo to nezažil, neví jaký je to obrat v životě člověka. Ještě nedávno jsme se bavily, diskutovaly, vše řešily. Teď tu přede mnou je člověk, nechápající souvislosti.
2.2.2015 je tomu právě 71 let, kdy odjížděla do Německé Říše pracovat. Bylo jí 19 a půl roku.
Jako dítě jsem slyšela vyprávět, co tam zažila:
V roce 1943 byl článek v novinách, že tehdejší ministr školství a kultury Emanuel Moravec dal ročník 1924 Adolfu Hitlerovi k narozeninám. Tento "dárek" jsem si nedovedla představit, ale stal se skutečností. Dělala jsem tehdy v továrně u Batě ve Zlíně. Byla to obuvnická dílna a pracovala jsem na běžícím páse. Se svou spolupracovnicí jsme se o tom tenkrát bavily: " Jak může někdo dát člověka jako dárek Hitlerovi? Copak jsme otroci?"
Když už se na článek v novinách zapomnělo, přišel jednou úředník a všechna děvčata z naší směny na páse poslal do kanceláře. Nejdřív jsme myslely, že jsme špatně udělaly práci. V tom poschodí byly 4 dílny a ze všech vycházeli mladí chlapci a děvčata s námi do kanceláře. Ptali jsme se proč nás volají. Úředníci však neodpovídali, stále si předávali nějaké papíry, každý, kdo je předával dál jenom utrousil: „Já jim to neřeknu!“ Až konečně instruktorka oznámila: „Volalo gestapo jména, pro které si přijedou.„ Najednou nastalo mezi námi zděšení. Děvčata začala plakat. Kluci se ptali proč, co se bude dít? Úředníci jen krčili rameny. Byla jsem v pracovním oblečení, chtěla jsem se převléknout, to mi nebylo umožněno. Ručí prý za to, že nás všechny předají. Dělala jsem si naději, že mistrová, která bydlela kousek od nás, to rodičům oznámí. Ale ta v tuto chvíli nevěděla kde jsme a dílna stála. Šla nás tedy hledat, až ji někdo prozradil, co s námi je. Přiběhla do kanceláře a rozčilovala se. Instruktorka s ní odešla, aby se to nějak vyřešilo.
Zadržovali nás od 7 hodin ráno až do půl dvanácté. Nesměli jsme ani na záchod. V půl dvanácté se konečně ozval telefon, ať nás propustí, protože transportní vlak už je plný. Na dílnách bylo dopuštění, nestačili náhradníci, proto museli za mašiny instruktoři, mistři a prostě koho sehnali.
Přišla jsem domů a maminka se slzami v očích mi řekla, že mě na oběd nečekala. Byla na trhu a tam někdo volal, že 24 ročník odvádějí z továrny na nádraží. Všichni tam běželi, tak tam běžela taky. Bohužel byli shromážděni za drátěným plotem hlídaným německými vojáky s puškami přes rameno. Z obou stran se lidé tlačili a jeden přes druhého volal jména svých příbuzných. V tom zmatku a strachu mě nenašla, plná zoufalství šla tedy domů.
Potom nás už písemně předvolávali. Já dostala dopis, že se mám dostavit do transportu 2. února 1944....
Konec I. části
Vlasta Juráková
Za komunistů bylo líp!
Tolikrát jsem slyšela postesknutí, u známých nebo v rodině, že za komunistů bylo líp. Z tohoto tvrzení se mi dělá těžce mdlo...
Vlasta Juráková
Druhá adventní neděle
Zamyšlení nad adventem. Moji rodiče mi na toto období zanechali velmi krásné vzpomínky. Je to pro mě nejkrásnější období v roce.
Vlasta Juráková
Ročník 1924
Vzpomínání na zážitky mojí maminky, která už tu není, mi vždycky vhání slzy do očí, nejenom z toho důvodu, že si prožila peklo, ale i z důvodu, že už mi to nikdy nezopakuje...Neřekne přesně, jak se vše stalo.
Vlasta Juráková
Ročník 1924, totální nasazení na nucené práce v Německu, část třetí
Od firmy Baťa, kde jsem pracovala jsme na cestu do dostali šišku salámu a bochník chleba. Do Chemnice jsme dojeli asi v 10 hodin. Seděli na kufrech a čekali. Byl mráz, nevěděli jsme, co s námi bude. Běhali a třeli jsme si ruce......
Vlasta Juráková
Slepice do klece nepatří!
Slepice je naprosto dokonalý tvor - téměř denně snese jedno vajíčko. A to navíc ve skvělém obalu....
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Prodej rodinného domu, 130m2, Mutějovice, ul. Poddžbánská
Poddžbánská, Mutějovice, okres Rakovník
4 950 000 Kč
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1234x