Jak jsem líhla v přímém přenosu

Líhnutí je ohromující , nádherná zkušenost. Každý den jsem obracela vejce kachňátek, která těsně před vylíhnutím začala pípat. To člověka udržuje v napětí, v těšení se na něco neskutečně krásného. Pak lup, vypadne kachně, za velkého výkřiku. Au ! Jsem tady!

Od Ježíška jsem dostala tuto líheň. Byla jsem slavná, návštěvy obdivovaly a okukovaly. Ale to jsem ještě netušila, co mě čeká.

Ta nitka, co jim visela z bříška, byla pupeční šňůra.  Ležely bezvládně několik hodin, než se probraly k životu.

Brala jsem to jako velký úspěch, když se jich vylíhlo sedum, krásně štěbetaly, sháněly se po žrádle, ale hlavně po vodě. Ano kačenky a voda. To mě čekalo ! Neustálá výměna vody. To až byly větší, nastala těžká řehole. Statečně jsem měnila vodu, jelikož se pořád umývají, během chvilky se zašpiní a pak se pečlivě čistí.

 Člověku se srdíčko tetelí nad touto žlutou něžností a křehkostí.