Zlatovláska (fotomatiné)

Byl jeden král a byl tak rozumný, že i všem živočichům rozuměl, co si povídali. Chodil a poslouchal, co si jeho zvířátka, v jeho zvířecím království povídají. 

Bojím se! Bojím! Už ani nevím, jak dlouho jsem pod keřem ležel opuštěný. Jenom jsem křičel o pomoc.

               To je postýlka, teploučko, jídlo. Tak dlouho jsem chodil, ve sněhu, blátě, až mě ta paní našla a vzala si mě domů. Mám i hračky! Vždyť jsou mi 3 měsíce!

Pozór holky fotíme se! Jejda jsem učesaná?

Co to je? Čím to na nás míří, je to k snědku?

    Broučku, už si oschl. Zatím se mě drž, pak začneme s hrabáním a zobáním. Neboj všechno tě naučím. Teď se u mě zahřívej.

 To, to trvalo! Napřed musí slepicím a kachnám dát do krmítek! Že prý snáší vajíčka. A co my! Chytáme přece myši!

                                                                                              Drž mě, drž mě! To je poleženíčko!

                                                                                      A to ti povídám! Tady šéfuju já!

                                                                                                                                Nechrápej mi do ucha.

                                                                   Maminko, budu taky tak krásné, až vyrostu, jako ty?