Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ročník 1924

17. 10. 2016 20:51:38
Vzpomínání na zážitky mojí maminky, která už tu není, mi vždycky vhání slzy do očí, nejenom z toho důvodu, že si prožila peklo, ale i z důvodu, že už mi to nikdy nezopakuje...Neřekne přesně, jak se vše stalo.

Napsala o tom celé stohy papíru, které posílala různým redakcím, naštěstí pro mne, si vše zaznamenávala "nanečisto", takže mi aspoň něco z jejích vzpomínek zůstalo.

Během druhé světové války bydlela ve Zlíně. Zažila bombardování. Když její maminka v hrůze co se děje, omdlela, sesunula se jak podťatá k zemi, ona a její sourozenci nad ní rozkročmo stáli, aby ji dav lidí, který běžel v panice hlava nehlava, neušlapal. Její dvanáctiletý bratr smetený tlakovou vlnou, byl odhozen do prohlubně v zemi, což mu zachránilo život. Následně si z toho nepamatoval nic, ale ve svých 19 letech zcela zešedivěl.

Pamatuji si, jak říkala, že králíci v králíkárně byli mrtví a jenom čůrky krve jim z tlamiček stékaly. V podstatě jsem její válečný život prožívala taky.

Byla jako mladé, velice mladé děvče poslaná někam pracovat do Německa, jako dárek Hitlerovi - strašné. V Zschopau nad nimi měli dozor dva verkšusáci. Jednomu Francouzi říkali Napoleon a druhému Češi - Hurvínek. Jednou viděla, jak Napoleon mlátí obuškem Italského vězně, na zemi ležela syrová ryba (zřejmě ji u něj našel) a tak do něj bušil za trest. Moje drahá maminka přišla k tomu verkšusákovi zezadu a jak mu vyletěla ruka, okamžitě ji zachytila. A to se už dívala do hlavně revolveru. Naštěstí nevystřelil. Vždycky se prý chlubil, že je jako jejich otec. Tak mu řekla, že tohle otec nedělá.

Další hrůzy si vybavuji, že nikdy nezapomene na to, jak jí kulky lítaly kolem hlavy, při leteckých náletech v Zschopau. Museli běžet do lesa. Letadla letěla nízko, střílela z kulometů do lidí, co prchali, až jim třísky ze stromu padaly na hlavu, z nábojů, co se zarývaly do dřeva stromů. To svištění jsem prožívala s ní, poněvadž byla mistrný vypravěč. Vrátila se domů velice nemocná. Zjistili, že má tuberkulózu.

Právě, strašně toužila to někomu říkat. Asi aby ta hrůza z ní opadla. Mám pocit, že neopadla, ovšem v 90 letech si toho už moc nepamatovala. Vzpomínky zřejmě neměla, měla pouze abstraktní pojem o tom, co prožila, ale ta hrůza v ní někde byla hluboko zasunutá.

Vyprávěla mi, že její tatínek (můj děda) šel do války. Měl sbalený dřevěný vojenský kufr (byla to taková truhla, měli jsme ho na půdě a skladovalo se v něm zrní pro slepice) brzy ráno vyrážel bojovat za naši vlast. Byla jsem na to velmi hrdá, ačkoli se museli vrátit, aniž by vystřelili aspoň jednou na obranu vlasti. Museli složit zbraně a odejít domů. Dědu jsem si příliš nepamatovala, zemřel když mi byli asi 3 roky.

Celé toto vyprávění jsem napsala jako slohovou práci na Gymnáziu. Tehdy češtinář mi za ni dal pětku. Byla jsem z toho velice překvapená. Zahřímal na mě: "Prosím tě takové výmysly!" Ničemu z toho nevěřil. Když jsem mu vysvětlila, že maminka u mě seděla a vše mi vyprávěla.Teprve potom uznal, že jsem si nic nevymýšlela.

Od konce války si maminka dopisovala s Francouzem, který s ní byl v Zchopau. Dávala mu tajně chleba. Po válce si posílali balíčky s dárky. Celý život si dopisovali, oba v němčině. Zůstaly mi ty dopisy. Nikterak v nich nebádám, protože se mi sevře srdce nad životem mojí maminky. Spousta nádherných velikonočních, vánočních přání, co zůstalo. Svědci dvou osudů.

Pořádala sjezdy ročníku 1924, sama na vlastní náklady. Tenkrát jsem ji ten první sjezd fotila a fotky se nezdařily. Nikdy jsem ji neřekla, jak moc mi to bylo líto.

Odešla, tiše v nedožitých 91 letech.

Autor: Vlasta Juráková | pondělí 17.10.2016 20:51 | karma článku: 27.67 | přečteno: 931x

Další články blogera

Vlasta Juráková

Za komunistů bylo líp!

Tolikrát jsem slyšela postesknutí, u známých nebo v rodině, že za komunistů bylo líp. Z tohoto tvrzení se mi dělá těžce mdlo...

10.9.2017 v 19:09 | Karma článku: 40.70 | Přečteno: 6254 | Diskuse

Vlasta Juráková

Druhá adventní neděle

Zamyšlení nad adventem. Moji rodiče mi na toto období zanechali velmi krásné vzpomínky. Je to pro mě nejkrásnější období v roce.

4.12.2016 v 15:07 | Karma článku: 11.17 | Přečteno: 243 | Diskuse

Vlasta Juráková

Ročník 1924, totální nasazení na nucené práce v Německu, část třetí

Od firmy Baťa, kde jsem pracovala jsme na cestu do dostali šišku salámu a bochník chleba. Do Chemnice jsme dojeli asi v 10 hodin. Seděli na kufrech a čekali. Byl mráz, nevěděli jsme, co s námi bude. Běhali a třeli jsme si ruce......

30.8.2015 v 22:57 | Karma článku: 19.04 | Přečteno: 856 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

René Melichar

Různá setkání lidského druhu aneb cizí hovory se neposlouchají

Nedělá se to. Je to krajně neslušné... Já to vím, ale nějak si nemohu pomoct. Prostě to nejde. Jsem zvědavý, často zírám na lidi kolem sebe, občas dokonce nastražím uši a poslouchám. Stydím se za to. Trochu.

23.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 6.73 | Přečteno: 97 | Diskuse

Tomáš Králíček

Franz Kafka - génius, manipulátor a obdivovatel pornografických obrázků

(Věnováno památce mé babičky) Jako kacířské a neuctivé se mohou především obdivovatelům Franze Kafky jevit některé pasáže z Kafkova života. Šlo ale o člověka jako každého jiného, tedy nejen s gloriolou, ale i s určitými neduhy.

23.11.2017 v 8:35 | Karma článku: 4.44 | Přečteno: 129 | Diskuse

Pavla Kolářová

Blbá nálada a voňavý perníčky

Tůdle! Vlezte mi všichni na záda. Letos ruším vánoce! A to se ozdobná světla na sloupech veřejného osvětlení ještě ani nerozsvítila, obchoďáky ještě nespustily koledy na plný pecky a já už mám blbou náladu. Něco je ve vzduchu...

23.11.2017 v 7:34 | Karma článku: 9.51 | Přečteno: 161 | Diskuse

Šárka Štefaniková

Vopravdu blbka

Dneska to asi vo češtině nebude....jóóó ́, vobracejte se v hrobě....vono se neni čemu divit v týhle době

23.11.2017 v 2:21 | Karma článku: 6.48 | Přečteno: 704 | Diskuse

Jana Slaninová

Skvělý burger na Andělu od Jakuba

Manžel dnes lákal na vinnou klobásu. Lehce osmahnutou, s česnekovým chlebem. Těšila jsem se fakt moc. Ale v práci jsem pojedla pouze krémovou zeleninovou polévku a v půl šesté už jsem mírně šilhala hlady. Burger padl mi do ok.

22.11.2017 v 19:58 | Karma článku: 15.82 | Přečteno: 516 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.