Druhá adventní neděle

Zamyšlení nad adventem. Moji rodiče mi na toto období zanechali velmi krásné vzpomínky. Je to pro mě nejkrásnější období v roce.

Období, které ze všeho nejvíc miluji, cvrkot pečení cukroví, úklidu, nákupu dárků - není nic krásnějšího. S maminkou jsme pekly a zpívaly koledy. Já jsem ročník, kdy jsem nemohla, kvůli bolševikovi, příliš mnoho koled poslechnout v televizi nebo v rádiu, ale v kostele jsme je zpívali, byla to nádhera.

  Bolševik se nám všemožně snažil tyto nádherné svátky odepřít. To samozřejmě mohl, ovšem v našich srdcích zůstaly. Ne, tak v každém, když slyším některé názory, jakoby se čas zastavil.

Prostě zpívání a nejen koled, k adventu patří nejvíc.

A tak v tento nádherný čas, kterým advent jistě je, naše společenství bab a ženských, jako každý rok pořádáme v katolickém kostele ekumenický adventní koncert. Naše církev husitská a katolická vytvoří asi hodinu úžasné a dojemné atmosféry.

Což ovšem tomu předchází nacvičování v naší malinké motlitebničce, kde nám pan farář vaří čaje, aby nám hlasivky krásně zpívaly. A hned při vstupu dostane  každá od něho po štamprlce nějaké dobré pálenky. 

Při konci adventního koncertu se paní Květuška rozesmutněla a povídá:" Je mi smutno, že už se nebudeme scházet, zpívat pod vedením paní Jožky, bývalé kantorky, která ji pořád v sobě nezapře.  A ty čaje, no a hlavně ta atmosféra!"

Přeji všem Vám krásné prožívání adventu, hlavně zpívejte, nevadí, že to třeba nejde, jako Pavarotti, jde hlavně o pohodu.

Tady skromná ukázka z loňského adventního koncertu, kterak v katolickém kostele jsme zpívaly Husitský otčenáš.