Jak jsem začala farmařit.

Ve "vajíčkové krizi" mi volala dcera: " Mami, je čas mít slepice!" Otázala jsem se, jestli je to kvůli ceně vajec . Odpověděla vážně, že to určitě ne. Je to proto, že se ji narodila dcerka a bylo by hezké, aby zažila to co ona, když byla malá.    

V pravěku mého mládí jsem měla několik slepiček a kohouta. Kvočna mi vyseděla kuřátka.

Je to úžasný proces. Matně si pamatuji, jak jsem  pozorovala vajíčka pod kvočnou. Jeden večer jsem uložila asi pětiletou dceru do postýlky . Běžela jsem opět za kvočnou. Vzala jsem vajíčko do ruky a ejhle - začalo pípat. Honem jsem ho nesla ukázat dcerce - pípající vajíčko.  Ona na to dodnes velice vzpomíná.

Proto mě žádala, abych se k tomuto vrátila.

Tak jsem tedy učinila. Pořídila jsem si na podzim 12 slepic, krásně kropenatých.

Nádhera, začaly snášet vejce, která mi způsobovala neskutečnou radost. Vlastní domácí!O vánocích mi Ježíšek přinesl líheň, což mi zapříčinilo lehkou nervozitu, abych začala konečně něco líhnout. Ovšem neměla jsem kohouta. Byl vyhlédnut v inzerátech. S manželem jsme pro něj vyrazili. 

Pokutu za rychlou jízdu jsem mu odpustila, hlavně honem, za nějaký týden už naskládám vejce do líhně.Po pár dnech - ouvej. Prosvětluji vejce a ono z tak velkého množství vajec, oplozeno jedno jediné. Kohout nanic!Volala jsem jedné známé, jestli má kohouta a kolik vajec mi prodá. Povídala, že kohouta sice má, ale vajec do líhně moc nemá.  Může nabídnout  kachní vejce.Okamžitě jsem sedla do auta. Kachny! To je věc!Naskládala jsem je do líhně s názvem kvočka.

Spala jsem u líhně, abych byla nápomocna při klubání na svět.Po 28 dnech jsem se dočkala nádherných žluťoučkých kachňátek.