Ročník 1924
Napsala o tom celé stohy papíru, které posílala různým redakcím, naštěstí pro mne, si vše zaznamenávala "nanečisto", takže mi aspoň něco z jejích vzpomínek zůstalo.
Během druhé světové války bydlela ve Zlíně. Zažila bombardování. Když její maminka v hrůze co se děje, omdlela, sesunula se jak podťatá k zemi, ona a její sourozenci nad ní rozkročmo stáli, aby ji dav lidí, který běžel v panice hlava nehlava, neušlapal. Její dvanáctiletý bratr smetený tlakovou vlnou, byl odhozen do prohlubně v zemi, což mu zachránilo život. Následně si z toho nepamatoval nic, ale ve svých 19 letech zcela zešedivěl.
Pamatuji si, jak říkala, že králíci v králíkárně byli mrtví a jenom čůrky krve jim z tlamiček stékaly. V podstatě jsem její válečný život prožívala taky.
Byla jako mladé, velice mladé děvče poslaná někam pracovat do Německa, jako dárek Hitlerovi - strašné. V Zschopau nad nimi měli dozor dva verkšusáci. Jednomu Francouzi říkali Napoleon a druhému Češi - Hurvínek. Jednou viděla, jak Napoleon mlátí obuškem Italského vězně, na zemi ležela syrová ryba (zřejmě ji u něj našel) a tak do něj bušil za trest. Moje drahá maminka přišla k tomu verkšusákovi zezadu a jak mu vyletěla ruka, okamžitě ji zachytila. A to se už dívala do hlavně revolveru. Naštěstí nevystřelil. Vždycky se prý chlubil, že je jako jejich otec. Tak mu řekla, že tohle otec nedělá.
Další hrůzy si vybavuji, že nikdy nezapomene na to, jak jí kulky lítaly kolem hlavy, při leteckých náletech v Zschopau. Museli běžet do lesa. Letadla letěla nízko, střílela z kulometů do lidí, co prchali, až jim třísky ze stromu padaly na hlavu, z nábojů, co se zarývaly do dřeva stromů. To svištění jsem prožívala s ní, poněvadž byla mistrný vypravěč. Vrátila se domů velice nemocná. Zjistili, že má tuberkulózu.
Právě, strašně toužila to někomu říkat. Asi aby ta hrůza z ní opadla. Mám pocit, že neopadla, ovšem v 90 letech si toho už moc nepamatovala. Vzpomínky zřejmě neměla, měla pouze abstraktní pojem o tom, co prožila, ale ta hrůza v ní někde byla hluboko zasunutá.
Vyprávěla mi, že její tatínek (můj děda) šel do války. Měl sbalený dřevěný vojenský kufr (byla to taková truhla, měli jsme ho na půdě a skladovalo se v něm zrní pro slepice) brzy ráno vyrážel bojovat za naši vlast. Byla jsem na to velmi hrdá, ačkoli se museli vrátit, aniž by vystřelili aspoň jednou na obranu vlasti. Museli složit zbraně a odejít domů. Dědu jsem si příliš nepamatovala, zemřel když mi byli asi 3 roky.
Celé toto vyprávění jsem napsala jako slohovou práci na Gymnáziu. Tehdy češtinář mi za ni dal pětku. Byla jsem z toho velice překvapená. Zahřímal na mě: "Prosím tě takové výmysly!" Ničemu z toho nevěřil. Když jsem mu vysvětlila, že maminka u mě seděla a vše mi vyprávěla.Teprve potom uznal, že jsem si nic nevymýšlela.
Od konce války si maminka dopisovala s Francouzem, který s ní byl v Zchopau. Dávala mu tajně chleba. Po válce si posílali balíčky s dárky. Celý život si dopisovali, oba v němčině. Zůstaly mi ty dopisy. Nikterak v nich nebádám, protože se mi sevře srdce nad životem mojí maminky. Spousta nádherných velikonočních, vánočních přání, co zůstalo. Svědci dvou osudů.
Pořádala sjezdy ročníku 1924, sama na vlastní náklady. Tenkrát jsem ji ten první sjezd fotila a fotky se nezdařily. Nikdy jsem ji neřekla, jak moc mi to bylo líto.
Odešla, tiše v nedožitých 91 letech.
Vlasta Juráková
Za komunistů bylo líp!
Tolikrát jsem slyšela postesknutí, u známých nebo v rodině, že za komunistů bylo líp. Z tohoto tvrzení se mi dělá těžce mdlo...
Vlasta Juráková
Druhá adventní neděle
Zamyšlení nad adventem. Moji rodiče mi na toto období zanechali velmi krásné vzpomínky. Je to pro mě nejkrásnější období v roce.
Vlasta Juráková
Ročník 1924, totální nasazení na nucené práce v Německu, část třetí
Od firmy Baťa, kde jsem pracovala jsme na cestu do dostali šišku salámu a bochník chleba. Do Chemnice jsme dojeli asi v 10 hodin. Seděli na kufrech a čekali. Byl mráz, nevěděli jsme, co s námi bude. Běhali a třeli jsme si ruce......
Vlasta Juráková
Slepice do klece nepatří!
Slepice je naprosto dokonalý tvor - téměř denně snese jedno vajíčko. A to navíc ve skvělém obalu....
Vlasta Juráková
AUTO UNION A-G WERK DKW, Zschopau: část druhá
Tak jsem odjížděla transportním vlakem do Říše. Doprovázela mě celá rodina, maminka byla vystrašená, neboť ji sousedka řekla, že nás transportují k německé armádě a každá dostane tři zemáky a tři vojáky....
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Kde je mírový plán pro Ukrajinu? zlobil se Fico na EU v den výročí konce války
Slovenský premiér Robert Fico v den výročí konce druhé světové války opět kritizoval EU, že...
KOMENTÁŘ: Je libo Kalifát, nebo Výmar? K čemu se přiklonit v eurovolbách
Premium O tom, jak je infantilní česká kampaň k eurovolbám ještě procházkou růžovou zahradou oproti...
Další útok na politika v Německu. Někdejší primátorku napadli v knihovně
Někdejší primátorku Berlína Franzisku Giffeyovou ve středu napadl útočník, těžkým předmětem ji...
VIDEO: Jiskry a dým. Boeing s poruchou podvozku dosedl v Istanbulu na „čumák“
Nákladní letadlo Boeing společnosti FedEx Airlines ve středu přistálo na istanbulském letišti bez...
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1234x